Rozhovory z našich řad: Eliška

Do naší projektové rodiny se přidala nová členka. Eliška Frühbauerová je moderní gymnastka, dvojnásobná mistryně České republiky ve společných skladbách a sport jí udává směr v každodenním životě.
Věřím ve své rozhodnutí v momentě, kdy jsem ho udělala.
Jakou pozici ve tvém životě zastupuje sport?
- Sport je spojen s mým každodenním životem, jsem aktivní člověk, stále na nohou. Samozřejmě taky uvítám možnost si pořádně odpočinout. Paradoxem je, že můj odpočinek zahrnuje spoustu různých i fyzických aktivit z jiného než každodenního sportovního soudku.
Naučil sport něco využitelného v běžném životě?
Naučil mě postupům práce a pokoře. Dal mi skvělou odrazovou dráhu a směr. Někdo řídí stát jako firmu, někdo usměrňuje svůj život dle sportovních vzorců.
Zamlouvá se ti iniciativa celého projektu?
Je to skvělé a motivující prostředí.
Jak hodnotíš neformální vzdělávání?
Moc se mi tento koncept líbí, protože umožňuje formu vzdělání pro všechny bez rozdílu. Taky si myslím, že je důležité, že podporuje osobnost sportovce i v jiných než přímo sportovních oblastech.
Když se někdo bude vyptávat na Zrcadlo sportu, co mu o nás povíš?
Řeknu, že během mojí sportovní kariéry existuje pár momentů, kdy bych uvítala jiný přístup a nebo třeba druh motivace. Zrcadlo sportu se snaží přesně toto sportovcům dodat a právě proto jsem se rozhodla k projektu přidat.
Musela ses někdy vypořádávat s prohrou?
- V moderní gymnastice, které jsem se věnovala přibližně 8 let, jsem se doopravdy jako poražena snad nikdy necítila i přes to, že jsem se pravidelně neumisťovala na stupních vítězů v kategorii jednotlivkyň. Ve sportu mi šlo o můj pocit z výkonu a když se mi něco nepovedlo, tak to bylo proto, že jsem to prostě pokazila já. Avšak v kategoriích společných skladeb, kdy je na koberci zároveň více moderních gymnastek a váš klub se každoročně snaží držet na prvních třech příčkách, to je trochu jiné.
- V osobním životě jsem se s pár prohrami již setkala, avšak právě můj sportovní základ mě naučil je lépe příjmat přijímat.
Po tom co máš za sebou, změnila bys něco?
Ve sportu se člověk může vyvarovat těch chyb, které sám vykonal, ale tyto chyby si člověk časem odpustí, aneb jak říkal náš pan baletní mistr: ,,Když nejde o život, tak jde o ..." Já svých utečených míčů, ustřelených házeček, sednutí si na zadek, zranění a ani konce své gymnastické kariéry nelituji.
Pokud by byla věc, kterou bych měla nutkání změnit, mám pocit, že nebudu dlouho litovat, protože věřím ve své rozhodnutí v momentě, kdy jsem ho udělala.
Jaký je tvůj sportovní sen?
Mojim cílem byla vždy moje spokojenost sama se sebou, protože přece jen je moderní gymnastika estetický sport a gymnastka je stále v kontaktu s určitým poměřováním.
Mám ráda výzvy, ale závody jsem popravdě vůbec neměla ráda. Milovala jsem všechny ty krásné trikoty, různorodost hudby, originálně upravené náčiní a všechen ten šum okolo. Jenže samotné závodění jako jednotlivkyně na koberci v dorosteneckém věku bylo akorát velký stres, nicméně koncept soutěže jsem si vždy uvědomovala. Mám dva tituly mistryně České republiky ve společných skladbách a nikdy jsem si nepřála víc, než chytit všechny své těžké házečky, udělání kotrmelce vpřed, přelezení do vzporu ležmo a naučit se novým prvkům a nekazit to kamarádkám, které bojují semnou.
Máš něco motivačního pro čtenáře?
Považ, co do sportu dáváš a co sport přináší tobě, pamatuj na svou motivaci. Děláš to pro sebe.
Prozradíš nám trik, který tě udržuje motivovanou a soustředěnou?
Představa toho, že radost z dosažení cíle převýší míru potíží, jež nastávají po cestě k jeho dosažení.
Kdo je tvůj vzor?
Jako malou gymnastku mi učarovaly ruské gymnastky Alina Kabaeva a Irina Tchatchina, dodnes si pamatuji jejich trikoty z olympijských her v Aténách v roce 2004. Závody moderní gymnastiky se v televizi nevysílají a tak jsem se tehdy stále dokola koukala na nahrávku tohoto závodu na VHS kazetě.
Kdo tě ke sportu přivedl?
Viki, moje kamarádky z vedlejšího vchodu paneláku. Klubovou halu jsme měly kousek, Viki začala cvičit, tak se mi to evidentně také zalíbilo, a bylo.
Jaký byl tvůj přechod z vrcholového sportu do "normálního" života?
- S moderní gymnastikou jsem skončila s přechodem na střední školu. Jelikož mi během sportu unikalo spoustu setkávání se s kamarády mimo gymnastiku, tak jsem najednou pocítila volnost a potřebovala jsem se trochu sociálně vyřádit a nelituji. :-D
Moji rodiče si přáli, abych v nějaké formě sportu nadále pokračovala a já také, bohužel jsem nebyla podpořena v potencionálnímu členství v softballovém týmu. Místo toho jsem se přibližně rok věnovala pole dance a jeho modifikacím. V současnosti si cvičím doma pro sebe a jsem se sebou spokojená.
Rozvíjeli jste se v moderní gymnastice jinak, než sportovně?
- Mám takový dojem, že ne, vždy to bylo jen o sportu, zdraví a kondici, a každoročně jsme absolvovali klubová soustředění. Na úrovni nás gymnastek šlo navíc k tomu ještě o přátelství.